Co je vlastně lepší?

Děkujeme za vaše názory. Díky Vašim příspěvkům máme možnost reagovat a trochu vám přiblížit problematiku ekologické likvidace.

Co je vlastně lepší?

"Dal jsem jim auto zadarmo, nic mi za něj nedali!"

nebo

"Předal jsem vozidlo k ekologické likvidaci, a jsem rád, že za to nic nechtěli!"

Někteří ze zákazníků prohlašují, že nám musí ze zákona odevzdat automobil zdarma a že se tím naše společnost obohacuje. Pojďme se na celou záležitost podívat z jiného pohledu.

Zákazník si koupí vozidla pořizuje věc, která mu dlouhá léta slouží. Po dosloužení se z vozidla stává soubor opotřebených náhradních dílů, směs kovů, směs odpadů jako je sklo, plasty, guma, molitany, elektronika, dráty a také nebezpečné látky jako kyseliny, oleje, nemrznoucí směsi, náplně klimatizací atd. Zákon pak označuje toto vozidlo jako vozidlo s ukončenou životnosti obsahující, jehož některé části jsou považovány za nebezpečný odpad. Majitel tohoto vozidla má ze zákona povinnost nechat tento nebezpečný odpad ekologicky zlikvidovat.

Pokud pořizujete elektroniku, prodejce nové elektroniky vám připočítá tak zvaný Recyklační poplatek, ze kterého se financuje ekologická likvidace nebezpečného elektroodpadu. U vozidel ale tento poplatek není účtován. Kdo tedy zaplatí náklady na za ekologickou likvidaci nebezpečných odpadů, jako jsou autovraky? Má to být jako v případě elektroniky majitel?

Ekologická likvidace je velmi nákladná. Pokud máte linku na nová vozidla, je uzpůsobena pouze pro jednu značku vozidel. Demontážní linka musí být uzpůsobena pro většinu značek. Musíte mít daleko více nástrojů a kvalifikovanější zaměstnance.

Ministerstvo životního prostředí chce ochránit životní prostředí a proto majitelům vozidel ukládá povinnost nechat takový odpad ekologicky zlikvidovat prostřednictvím zpracovatelů autovraků, jež mají oprávnění k této činnosti a jsou v programu MAISOH Ministerstva životního prostředí ČR. Nutné je podotknout, že do tohoto programu nespadají všechny vrakoviště. Jediným donucovacím prostředkem je fakt, že vám jinak automobil neodhlásí z evidence vozidel na dopravním inspektorátu.

Přitom Ministerstvo životního prostředí dá povolení pouze zpracovatelům, kteří splňují přísná nařízení, provádějí likvidaci dle norem a jsou pod neustálým dohledem pracovníků ministerstva. Dá se s nadsázkou říci, že si kontroly podávají v naší společnosti dveře.

Společnosti, které dostanou oprávnění nakládat a zpracovávat nebezpečný odpad, jsou povinni zpracovávat veškeré odpady v systému MAISOH, který hlídá dle váhy jednotlivé roztřídění surovin. Váha přijatého vozidla musí souhlasit se součtem váhy odevzdaných roztříděných surovin. Aby se nedaly tyto váhy upravovat, společnosti přebírající jednotlivé roztříděné suroviny vystavují vážní lístky, které musí souhlasit s uvedenými váhami v systému.

Vracíme se tedy na začátek, kdo zaplatí nákladné roztřídění odpadů a surovin?

Dosavadní řešení situace s nedostatkem financí na třídění odpadů a surovin je postavena před zpracovatele autovraku. Ministerstvo nařídilo určité procento váhy z vozidla odečíst jako suroviny pro opětovné využití, čímž umožnilo zpracovatelům autovraků prodávat určité procento náhradních dílů.

Pouze z 30% přijatých vozidel k ekologické likvidaci je možno demontovat náhradní díly k opětovnému využití. Tyto náhradní díly jsou nabízeny na internetových stránkách www.iautodily.cz. Prodejem náhradních dílů jsou vykrývány náklady na ekologickou likvidaci. Z velké části jsou hrazeny i služby za odtahy vozidel. Díky prodeji náhradních dílů, můžeme nabídnout odtahy vozidel k ekologické likvidaci po celé České republice zcela zdarma.